Hola, Spanish Lovers! Máte chuť stát se realitním detektivem? Vítejte na Costa Blanca, kde pátrání po původním majiteli nemovitosti připomíná spíše epizodu detektivky než nudné úřední papírování. Na slunném pobřeží exkluzivita skoro neexistuje. Vlastníci? Ty najdete občas u pláže, ale častěji někde mezi tetou, bratrancem a strýčkem ze třetího kolena. Sedněte si, objednejte si sangríu, a já vám povím, jak se taková „detektivní práce“ obvykle rozjíždí…
Kapitola 1: Nalezený dům s výhledem… a první „majitel“
Začalo to zcela nevinně. Nádherný dům s výhledem na zátoku, kde by se vám chtělo rovnou usadit a už nikdy nevstát. První kontakt? Samozřejmě mi řekl, že je „jediným majitelem“. Úplně to slyšíte, že? „No claro, señora, ten dům je můj, kdo jiný by to mohl být?“ Jenže za pár dní volá zpátky: „Vlastně… jednal jsem za tetu. No, ne tak úplně tetu, ale teta mojí tety.“ Tady už mi začíná být jasné, že to bude jízda.
Kapitola 2: Makléř za makléřem
Jakmile jsem začala pátrat po skutečném vlastníkovi, věci se zamotaly ještě víc. Dům prý měl ve své nabídce makléř, který ho dostal od dalšího makléře – a ten údajně jednal na základě „staré dobré úmluvy“ s předchozím vlastníkem, jehož jméno nikdo nezná. Rozhodla jsem se tedy jít do hloubky a zjistit, kdo je opravdovým majitelem, abych klientovi dokázala vyjednat lepší cenu. Čekala mě ale pořádná výzva.
Kapitola 3: Telefonát od bratrance a odhalení dalšího „majitele“
Sotva jsem zavěsila, telefon zvoní znovu. Tentokrát bratranec – prý bratrancův bratranec, možná něco jako třetí koleno? „Ten dům vlastně máme podílově, ale já jsem největší podílník,“ tvrdí hrdě. Myslíte si, že to tím končí? Ne, přátelé, to je teprve začátek! Tady na Costa Blanca nemovitosti občas vypadají jako rodinné dědictví s právním labyrintem příbuzných, o kterých ani sami příbuzní nevědí.
Kapitola 4: Vstupuje dáma z minulosti
A pak přichází ona – dáma, která zní, jako by byla přímým potomkem španělské šlechty. „Můj dům,“ začne z druhé strany telefonu, „patřil už mé prababičce! Kdo jiný by ho mohl vlastnit?“ Přemýšlím, jestli náhodou nezavolá příště někdo s tvrzením, že nemovitost získal díky pirátskému pokladu z 18. století.
Kapitola 5: Realitní detektivka se mění v telenovelu
Několik dnů později už mám pocit, že jsem součástí španělské telenovely. Telefon zvedám jako operátor na horké lince. Jeden telefonát za druhým, pokaždé s novým příběhem: „Ten dům mi slíbil děda před smrtí!“
„Ne, ne, moje maminka měla klíče!“
„Já ho koupil ve 40. letech od rybáře!“
Pokaždé se snažím tvářit, že situace mám naprosto pod kontrolou. Kývám, usmívám se a přemýšlím, jestli bych raději neměla začít psát scénář k nové reality show „Kdo je skutečný majitel?“.
Kapitola 6: Pohled na moře a moment klidu
Když se nakonec cítím jako ztracená v tomto nekonečném seriálu „Hledání majitele“, zastavím se na chvíli u pláže. Vlny se líně přelévají přes písek a já si uvědomím, že i přes všechny zmatky to má své kouzlo. Costa Blanca je prostě taková. Když už máte pocit, že vás nic nepřekvapí, přichází další „majitel“, další příběh, a další díl této nikdy nekončící detektivky.
A co si z toho odnést?
Přátelé, pokud plánujete kupovat nemovitost na Costa Blanca, připravte si hodně trpělivosti, trochu humoru a možná i silný španělský rum. Nikdy totiž nevíte, kdo zazvoní u dveří jako další „majitel“.
Hasta la próxima a držte mi palce při dalším pátrání! Kdo ví, třeba příště najdu dům, který bude mít jen jednoho vlastníka… nebo možná rovnou poklad pod podlahou?
